Warning: Undefined array key "nadpis" in /usr/local/www/gymnazium/fns/display_fns.php on line 29

Pondělí 10. června:

Nastává očekávaný okamžik - začátek kurzu. Nervózní pohledy (především kvůli hrozícímu dešti) a očekávání na tvářích studentů vystřídá záhy první fyzická prověrka při výjezdu na Javornický hřeben. Už zde se ukazuje, kdo přípravu podcenil, a kdo bude patřit k cyklistickým favoritům. Další jízda na trase Brlenka-Čistá-Dolní Újezd-Desná-Poříčí a Budislav už probíhá bez potíží, až na nešťastné upadnutí kolegy Najberta na ruku, která jej vyřadila z páteční jízdy nazpět. Po ubytování a organizačních pokynech se všichni aklimatizujeme a stále vyhlížíme avizované kapky deště, které ale naštěstí přicházejí až v noci. Ještě odpoledne je připraven krátký závod v lese kolem táborové základny, při kterém si jednotliví studenti vyzkouší svůj postřeh v terénu a umění razítkovat. Do večerky se sportuje s míči nejrůznější velikosti a druhu.

Úterý 11. června:

Ranní obloha je ještě poměrně zatažená, ale dopolední činnost nedovoluje se sledování počasí příliš věnovat. Probíhá terénní výuka ve skupinách. Sportovní sekce se učí pracovat s mapou v terénu, botanici určují desítky rostlin, na kterých si opakují především morfologii, fyziologii a systematiku. Zoologové loví pavouky, brouky, ploštice, vážky, chrostíky, žáby, pijavky a další tvory v potoku nebo rybníku, ale i na louce a při procházce lesem nebo vesnicí. Neodmyslitelnou součástí je i určování ptáků podle jejich zpěvu nebo letu. Přichází první oběd v základně a polední klid, při kterém se už devčata ohřívají na slunci, někteří čtou, jiní hrají šachy, poslouchají hudbu nebo prohánějí pingpongový míček. Odpoledne vyrážíme znovu do terénu na výuku. Jenom skupiny se mění. Někteří bloudí v lese s mapou, jiní posluchají líčení kolegy Střeštíka, který popisuje opylování rostlin. Pana profesora Macha obětavě chytají studenti při jeho fingovaném pádu do vodní stoky, ze které vylovil larvy vážek, potápníků a šidélek. Kromě zoologie je třeba studenty seznámit i s geologickými a geomorfologickými zajímavostmi oblasti Budislavska. V podvečer se vydává bohužel jen malá skupina studentů na cyklistickou vyjížďku po okolí. Po návratu jistě nelitují. Viděli například výhled na Králický Sněžník nebo lom na žulu v Budislavi. Dokonce byli odměněni za odvahu Kofolou, lízátkem a zmrzlinou!

Středa 12. června:

Z pelíšků nás tahá slunce a příjemné teploty. Bude pěkný den. Dopoledne probíhá poslední terénní výuka, při které obdivujeme mravence, orchideje, chorály skokanů a další přírodní zajímavosti. Spěcháme ale do tábora, protože proběhne první zhodnocení učiva s mapou při kratším orientačním závodě, který připravili kolegové Brůna a Komoň. Trochu je problém s vylosováním skupin (mírně selhalo losovací zařízení:-)). Nasazení je ale příkladné a bojovat o medailové pozice chtějí i ti, kteří mají zvýšenou fyzickou námahu nedoporučenou lékařem. Po závodě také vytahujeme první klíšťata. Konečně studenti také objevili to, že máme v našem vybavení i vzduchové pušky, a nastává vyprazdňování krabiček s diabolkami. Po lehkém obědě vyrážíme na delší výjezd na kolech. Za Prosečí navštěvujeme lom na žulu, u Hluboké pak hrstka odvážlivců stoupá na rozhlednu Borůvka, ze které hledíme například na Kunětickou horu a v dálce i na Sněžku. Pak už sjíždíme do romantického údolí říčky Novohradky, kterým nakonec dojíždíme k chatě Polanka. Zde se asi jednu hodinu občerstvujeme a nabíráme síly na stoupání Roudenským údolím do Vranic a Jarošova. Při závěrečné jízdě do Budislavi už někteří mají problém vnímat i přítomnost Toulovcovy rozhledny. Jsme rádi, že se nám nic špatného nepřihodlilo. V táboře je boj o teplou vodu ve sprchách a po večeři se někteří nadšenci nebojí ještě sportovat v osobním volnu. Jiní mažou nohy masážními emulzemi a odpočívají na trávníku před chatami.

Čtvrtek 13. června:

Všichni vědí, že dnes je čeká velký orientační závod, který musí skupina uběhnout a ujít za dobu asi 150 minut (pokud nezabloudí). Přitom najít svérázně ukryté kontrolní body v terénu a dobře se vyznat v mapě. Pan školník Vymazal, který nám po celou dobu obětavě zajišťoval stravu, vybavil studenty nějakým tím pamlskem navíc, který dodá na trase potřebnou energii. Ještě balíček pro případné ošetřování ran, poslední rady a pokyny a už alou na trasu. Nekteří se vracejí opravdu zmožení, jiní (viď Honzo) raději nabírají na své dresy vrsty bahna a vody ještě při závěrečném sprintu v táboře. Výkony to byly pravda pěkné a nakonec o vítězství bojovaly tři velmi vyrovnané skupiny. Pokud jsme studentům "vyhrožovali", že kurz je fyzicky náročný, mnozí nám v tuto chvíli dávají zapravdu. To nejlepší má však ale teprve přijít! Odpoledne nasedá asi dvacítka odvážlivců (mezi nimi i řada děvčat!) na kola a tradá do Toulovcových Maštalí. Pan profesor Mach a Střeštík se postarají o mírně adrenalinovou jízdu, při které studenti sjíždějí kamenitý svah, projíždějí několik vodních brodů, navštíví Dudychovu jeskyni a po rozbahněných lesních pěšinách prověří kvalitu svého kola, které někdy nevydrží vše. Vyvrcholením je asi třicetimetrová jízda potokem, při které je ostuda položit nohu do vody, což se stane tomu (viď druhý Honzo), kdo se polapen nejmenovaným kolegou. Ale mokro v botách mají i ti, kteří projeli vodní prostředí bez zastávky. Odpočinek ve Vranicích a už opět stoupáme příjemnými lesními partiemi do Budislavi. Večer nás ještě čeká opékání špekáčků, zpěv při kytaře u ohně, prodloužená večerka a nevítaná návštěva tábora jednoho zmateného mladíka, který je však vypuzen pod dozorem kolegy Brůny. Ale pak už raději spát, protože zítra odjíždíme domů.

Pátek 14. června:

Na budíček pana profesora Macha budou někteří celý život vzpomínat :-) Ale už raději rychle na snídani, opláchnout obličej a zuby, poklízet a balit. Hrozí totiž příchod studené fronty (naštěstí se oblačnost nad Čechami rozpadá). A tak o půl desáté nabíráme směr Svitavy. Čeká nás mírně jiná (lepší samozřejmě díky menšímu počtu výjezdů do kopců) trasa. Frčíme i s pomocí kolegy Bednáře, který dnes supluje zraněného pana Najberta. Jeho zástup je pak důležitý i v okamžiku, kdy se nám na cestě stane jedna nehoda, při které se přesvědčujeme o tom, jak nečekaně a nepříjemně může zasáhnout porucha brzd. Nechť i tato nemilá (ale naštěstí ne vážná) příhoda, je varováním pro všechny budoucí účastníky tohoto kurzu. Pár minut po poledni dojíždíme na školní dvůr, kde se loučíme s pocitem, že kurz byl prima.

Takže budoucí sextáni a druháci: Kurz je prima, když je dobře organizačně připraven, když budete milí a (po)slušní, když vám bude chutnat strava, když je pěkné počasí a chcete sportovat, když se vrátíme bez vážného úrazu, a když máte v dobrém (a prověřeném) stavu vaše kolo, kterému věnujete před kurzem stejně velkou pozornost jako své fyzické kondici.

Takže za rok na VALSIDUB!