Pro přijímací řízení platí nastavení pravidel zřizovatele školy v　kontextu se stanovenou kapacitou školy a školskou legislativou. To dohromady umožňuje v　podmínkách naší školy přijmout do primy 30 žáků a do 1. ročníku čtyřletého studia také 30 žáků. V　žádném případě nelze počítat s　tím, že by nám (nebo jinému gymnáziu) zřizovatel povolil otevřít víc tříd. Jedna možnost, jak uspokojit při „přijímačkách“ víc zájemců, je situace, kdy se uvolní místo v　kvartě. Na uvolněné místo (uvolněná místa) lze přijmout v　rámci přijímacího řízení do „kvinty“ příslušný počet uchazečů o studium. Státem nastavený systém také umožňuje přijmout do každé třídy další žáky, a to až do počtu 34, ale to již jen např. z　důvodu přestupu z　jiné školy, z　důvodu opakování ročníku apod. Ne však v　rámci přijímacího řízení.

V　současné době začne 2. kolo zápisu žáků budoucího 3. a 4. ročníku do volitelných seminářů (někdy bývá ještě i 3. kolo). Zejména z　důvodu zajištění efektivity výuky (ekonomické důvody) si může naše škola v　souladu se školním vzdělávacím programem (ŠVP) dovolit otevřít volitelné předměty ve 3. a 4. ročníku až při dosažení určitého počtu do semináře přihlášených žáků. Bohužel tak nemůžeme pro příští rok otevřít např. deskriptivní geometrii, neboť o ni projevili zájem pouze 3 žáci. Totéž se letos stalo s　latinou nebo konverzací v　německém jazyce. Škola se snaží maximálně vyhovět, např. tím, že započítává do počtu přihlášených žáků do povinně-volitelného semináře i ty, kteří si ho zapíšou nepovinně. I zde se však může stát, že některého žáka, který si seminář vybere nepovinně, nakonec neuspokojíme, neboť jeho přihláška způsobí kolizi v　rozvrhu a omezí žáky, kteří mají seminář jako povinně-volitelný. Přednost mají tedy ti, kteří si seminář zapíšou právě jako povinně-volitelný. Běžnou hranicí pro otevření semináře je zapsání alespoň 10 žáků, z　toho minimálně 8 ho musí mít jako povinně-volitelný. Ale i zde se škola snaží žákům maximálně vyhovět, a tak se někdy v　zájmu otevření předmětu spojují semináře 3. a 4. ročníku (i za cenu, že předmět bude otevřen třeba jen jeden rok, protože se v　roce následujícím nenaplní). Ve věci seminářů počítáme zlepšení stavu v　souvislosti s　reformou financování regionálního školství. Pokud to bude tak, jak se o tom mluví, mohly by se podmínky pro otevření seminářů příznivěji korigovat. Mohly by být třeba i o trochu menší skupiny (stanovené pravidlo „deseti“, které i tak někdy podle konkrétních podmínek škola obejde, by se mohlo třeba snížit). Nebo by se mohly dělit skupiny seminářů, kde je celkem více než 25 žáků na dvě skupiny. Moc by si to škola přála, proto učitelé s　napětím očekávají, jak celý proces reformy dopadne. Škola by ráda vyšla vstříc největšímu počtu žáků, a to i těch, kteří by se některému předmětu rádi věnovali nepovinně. A to navzdory tomu, že právě oni se z　předmětů nakonec odhlašují, což situaci v　následujícím roce někdy komplikuji.

Podobně složitá situace je při stanovení druhého cizího jazyka. Je složitá u nových žáků, kteří k　nám přicházejí do čtyřletého studia z　9. třídy. Vzhledem k　jejich jazykovým dovednostem, které zjišťujeme zejména z　vysvědčení ze ZŠ, však vyhovíme zřejmě maximálnímu počtu žáků. Vybíráme z　němčiny, francouzštiny a ruštiny. Snažíme se navázat na to, co studovali na ZŠ. Těch zklamaných bývá minimum. Výrazně složitější situace je u žáků budoucí tercie, kde nejsme schopni každoročně uspokojit přání žáků při stanovení druhého cizího jazyka. V　uplynulých dnech jsme v　první fázi informovali žáky současné sekundy, nyní budeme informovat i jejich rodiče. Zde mnoho let vycházíme ze školního vzdělávacího plánu (ŠVP), kde se u víceletého studia mj. uvádí, že všichni žáci studují od 1. ročníku anglický jazyk a druhý od 3. ročníku v　rámci vázané disponibilní dotace v　rozsahu 6 hodin z　nabídky školy že jde především německý jazyk nebo francouzský jazyk. Je tam také uvedeno, že stanovení 2. cizího jazyka škola určuje především podle podmínek školy a podle personálních možností školy. Uvádí se tam také, že škola může podle svých možností a zájmu nabídnout žákům ve vyšších ročnících také nepovinný předmět, např. ruský jazyk. S　jedinou výjimkou za posledních více než 20 let (šlo o složitější personální problém, ale nakonec to dopadlo dobře, a to ke spokojenosti všech) jsme toto pravidlo vždy v　souladu se schváleným ŠVP dodržovali: otevíráme jako druhý cizí jazyk němčinu nebo francouzštinu, a to vždy právě podle podmínek a personálních možností školy. Ještě před přijímacími zkouškami jsme dosud vždy zjišťovali zájem o cizí jazyky u těch nejmenších zájemců o studium. Nikdy však nešlo o nějakou „přihlášku“ na druhý cizí jazyk. Proto i formulace v　dotazníku doslovně zní „Kdybych si mohl (a) vybrat, chtěl (a) bych na gymnáziu studovat“. Pro nás znamenají uvedené jazyky potvrzení trendu nebo změny v　obecném zájmu o cizí jazyky, mohou být signálem pro to, abychom se ve výrazném　předstihu začali připravovat na nějakou změnu v　obsazování jazyků. Pochopitelně nemůžeme zareagovat na ojedinělý požadavek o výuku např. japonštiny, norštiny, čínštiny, španělštiny, italštiny (což jsou jazyky, které se občas v　dotazníku objeví). Výsledek z　dotazníku nám většinou poslouží při obsazení nejčastěji se objevujícího cizího jazyka. Většinou z　výsledku vyplývá, že bude otevřena němčina, ostatní žáky, kteří neuvedli němčinu, zařadíme do skupiny francouzštiny. Někdy přistoupíme – právě k　výše uvedeným možnostem a podmínkám školy, nebo je-li výsledek jednoznačný (např. 25 ku 30 zájemcům) – k　tomu, že otevřeme dvě skupiny německého jazyka. Ale i tak „vyrobíme“ několik nespokojených. Je to těžké, ale těžko se hledá jiná cesta. Někdy se v　zájmu „uspokojení“ co největšího počtu žáků stane, že existuje skupina němčinářů např. se 17 žáky, zatímco francouzštinářů je „jen“ 13. Jsou i takové případy, že do třídy dodatečně přibude žák z　česko-německého prostředí, a ten nepoměr se zvyšuje.

Není to vždy jednoduché, aby byly uspokojeny všechny zájmy a přání žáků a jejich rodičů – při přijímacím řízení, stanovení volitelných seminářů nebo druhého jazyka od tercie. Snažíme se na to upozorňovat již na dnech otevřených dveří, na burzách škol, tedy ještě před vstupem žáků na naši školu. Že totiž nejsme schopni uspokojit každého. Trochu jednodušší situaci mají školy, které mají povolenu vyšší kapacitu školy a mají tak více paralelních tříd, např. 2 až 3 třídy nižšího stupně víceletého studia, 2 až 3 třídy čtyřletého studia. Naprostá většina českých gymnázií však nabírá – stejně jako naše škola - jednu třídu víceletého a jednu třídu čtyřletého. V　takovém případě jsou pak jakékoliv volby, přání a zájmy výrazně omezenější. Těžké je pak vyjít všem přáním, těžko přijmete všechny zájemce o studium, těžko uspokojíte žáky tercie, žáky předposledního a posledního ročníku ve studiu druhého cizího jazyka nebo semináře, o který je malý zájem.

Děkujeme zájemcům o studium, budoucím terciánům nebo žákům budoucího předposledního a posledního ročníku studia za pochopení.

PaedDr. Milan Báča, ředitel školy